Velrybí maso v Hamburku, dřevo z pralesa na Mělnicku

Greenpeace má jednu skvělou vlastnost - jako globální organizace je schopna poměrně flexibilně a efektivně pracovat prakticky po celém světě. Má to ale i své drobné nevýhody. Třeba když je léto, na víkend máte naplánovanou exkurzi vinných sklípků, a do kanceláře vám zavolají kolegové z Afriky, že hranice Česka překročilo ilegálně vytěžené dřevo z konžského pralesa a míří kamsi k Mělníku.Nebo když němečtí kolegové těsně před víkendem dostanou echo, že do Hamburku připlouvá loď naložená masem ohrožených velryb plejtvák myšok. Pak je třeba se okamžitě probrat z poklidného prázdninového tempa a začít jednat.

Říkáme tomu rapid-response (rychlá reakce), i když v těchto případech by se dalo spíše hovořit o ultra rapid response. V několika málo dnech, nebo dokonce hodinách, je třeba nastudovat celou problematiku, zjistit si právní pozadí kauzy, připravit strategii a plán, včetně následných kroků po akci, připravit podklady pro úřady, novináře a policii, zkoordinovat akci s kolegy po celém světě a vše zrealizovat. A to všechno dřív, než jsou důkazy zlikvidovány - ať už rozřezány na dýhu, což měl být osud klád ohroženého dřeva wengé, nebo odplují do Japonska, kde měly skončit kontejnery s velrybím masem. 

Rapid response je výzvou především pro malé pobočky Greenpeace, kam chtě nechtě musíme zařadit i tu českou. Do přípravy a realizace je zapojen skoro každý.  Pár dní se to vydržet dá, horší je to s dotažením celé kauzy do úspěšného konce. Německým kolegům se to podařilo v poměrně krátké době. Od minulého pátku, kdy aktivisté Greenpeace „přivítali“ na motorových člunech nákladní loď Cosco Pride směřující s nákladem velrybího masa do přístavu Hamburk, nabraly události poměrně rychlý spád. Přepravní společnost, která měla z Hamburku dopravit maso do Japonska, zrušila kontrakt a kontejnery s velrybím masem poputují zpět na Island, do skladů místního velrybářského magnáta  Kristjana Loftssona, ve kterých se mu hromadí tuny masa plejtváka myšoka, které na Islandu nikdo nechce.

Je to jasný signál, že Evropa vnímá lov velryb jako něco nepřijatelného, co dnes již patří tak nanejvýš do historických románů. Německý ministr životního prostředí Peter Altmaier navíc vyzval k dobrovolnému zákazu překládky velrybího masa v německých přístavech. Strategie Greenpeace, abychom velrybáře nekonfrontovali my přímo na moři, ale tlačili na ně zejména spotřebitelé a politici, slaví úspěchy i v samotném Japonsku, kde je poptávka po velrybím mase nízká a ve skladech se hromadí maso ještě z loňské sezóny.

Na „happy end“ ilegálně pokáceného dřeva z pralesa Demokratické republiky Kongo si však budeme muset ještě chvilku počkat. Přestože je dovoz tohoto dřeva do celé EU od března ilegální a kompetentnímu orgánu – tedy ministerstvu zemědělství - jsme všechny důkazy předali doslova na zlatém podnosu, jejich reakce byla více než vlažná.

Ministerstvu jsme následně nastínili, jak by mělo postupovat, aby zjistilo, kdo je vlastníkem dřeva a kdo protiprávně uvedl dřevo na trh EU. Úředníci MZe nám slíbili, že se tak stane do konce minulého týdne. Páteční rozhovor s odpovědným úředníkem MZe však ukázal, že se zatím neobtěžovali firmě Danzer, na jejímž pozemku Greenpeace dřevo objevilo, ani zavolat a zeptat se, kdo je jeho vlastníkem. Prý si nejsou jisti, zdali k tomu mají kompetence. Právní analýzu, která vysvětluje, že mají pravomoc nejen vytočit telefon firmy Danzer, ale dokonce dřevo zabavit a vše vyšetřit  mají již v mailu. Zároveň se stručným shrnutím naší schůzky se zástupci Evropské komise, kteří nevěřícně nad postupem či spíš nepostupem českých úředníků kroutí hlavou.