Stávající rybářská praxe je naprosto neudržitelná a zároveň těžko pochopitelná. Ryby, tedy i úlovky, dramaticky ubývají. V současnosti je 65 % ryb a mořských plodů spotřebovaných v EU dováženo. Evropská rybářská flotila je 2–3krát větší než současné zdroje ryb. Evropská komise proto vyplatila miliardu euro, jako kompenzaci rybářům, kteří se rozhodnou sešrotovat své lodě. A výsledek? Za období 2007–2012 se celková kapacita rybářských lodí ještě o 3 % navýšila. Nepochopitelný stav drží při životě dotace. Za každou mořskou rybu vlastně platíme dvakrát, poprvé v obchodě a podruhé z daní. Ještě absurdnější je fakt, že i přes navýšení kapacity rybářského loďstva a obrovské dotace do toho sektoru, poklesl za poslední dekádu počet rybářských pracovních míst o 30 %.

Rybáři podobně jako zemědělci prostě umějí v dotacích chodit. Především pak ti velcí, průmysloví rybáři, kteří provozují tzv. super trawlery (lodě se sítěmi o rozloze čtyř fotbalových hřišť a kapacitě 500 tun ryb). Takových rybářů je sice pouze 20 %, ale pravidelně jim je udělováno 80 % kvót na lov ryb. Na zbylých 80 % drobných rybářů zbyde pouhých 20 %. Síla lobby je obrovská, především pak v jihoevropských státech, kde jde často o několik málo rodinných rybářských klanů. Šéfové těchto klanů se označují jako „rybářští baroni“. Ukázkou jejich vlivu bývá každoročně přidělování rybolovných kvót. Vrcholem těchto absurdních představení byl rok 2008. Vědci doporučili ulovit 10 tis. tun tuňáka, Rada pro zemědělství a rybolov (ministři zemědělství) stanovila kvótu na trojnásobek a ve skutečnosti byl uloven šestinásobek.

Konec podobných praktik má přinést reforma Společné rybářské politiky, kterou navrhla Evropská komise. Reforma je to velmi ambiciózní, důkladná a propracovaná. Má širokou podporu: od vědců, přes zaměstnanecké svazy, po drobné rybáře a environmentální organizace. Ovšem na druhé straně stojí lobby průmyslových rybářů. Ta „umí“ především Radu pro zemědělství a rybolov, která krůček po krůčku změkčuje navrhované reformní kroky. Lobbistická bitva je v plném proudu a právě dnešní hlasování v Evropském parlamentu ukázalo, jaké je rozložení sil a jak uspěliGreenpeace a další organizace, kteří se snaží vyvažovat tlak rybářů.

Hlasování bylo až překvapivě jednoznačné a ukázalo, že alespoň na půdě Evropského parlamentu nemá lobby rybářských „baronů“ šanci. Reforma včetně řady pozitivních pozměňovacích návrhů byla jednoznačně přijata poměrem 505:137. Na tahu jsou teď evropští ministři zemědělství. Ale po zdrcující porážce lobby průmyslových rybářů na půdě EP a sílícím tlaku drobných rybářů, odborů, vědců a environmentálních organizací v čele s Greenpeace bude těžké reformu odmítnout.  

Přestože Česko nemá moře, ze silné reformy můžeme profitovat i my, především pak zdejší rybníkáři. Hlavním cílem reformy je skoncovat s nadměrným rybolovem, snížit nadměrnou kapacitu rybářské flotily, zakázat nejdestruktivnější rybářské praktiky a zároveň začít řídit rybolov na základě konceptu maximálního udržitelného výnosu. Za tímto účelem se tvoří Evropský námořní a rybářský fond (EMFF). Ten bude disponovat miliardami eur, určenými na podporu udržitelného chovu a lovu ryb. Část z těchto peněz by mohli získat i čeští producenti ryb. Třeba na to, aby stávající intenzivní způsob hospodaření, který způsobuje enormní znečištění vod a přispívá mj. k tvorbě vodního květu, změnili na ekologické chovy. Ovšem pozor, i čeští rybáři umějí v dotacích „chodit“…