Smrt přátelská k delfínům

Mnoho milovníků tuňákových konzerv podvědomě tuší, že tuňák není zrovna druhem, který by byl přemnožený, a některé jeho druhy jsou dokonce na pokraji vyhubení. Přesto je touha po chutné, zdravé a poměrně levné pochoutce silnější. Ti uvědomělejší se snaží nákup tuňáka kompenzovat výběrem konzerv označených jako „dolphin safe“ nebo “dolphin friendly“. Sousto šťavnatého tuňáka chutná hnedle líp, když víme, že při jeho lovu nedošlo k usmrcení roztomilých delfínů. Ovšem realita je trochu jiná a možná kdekomu po přečtení následujících řádek další tuňákový sendvič pořádně zhořkne.

Greenpeace

Stranou ponechám paradox, že spotřebitelům nevadí, když jeden živočišný druh - tuňáka - zabíjíme a smrt jiného druhu – delfína - je pro nás nepřijatelná. Přitom právě „přátelství“ tuňáků a delfínů bylo jednou příčinou, proč vzniklo označení „dolphin safe“.

S příchodem průmyslového rybolovu se nejčastější metodou lovu tuňáků stalo obklíčení jejich hejn i několik kilometrů dlouhou sítí, která se následně stáhne pod hejnem a vytvoří se obrovský měšec, který se vyprázdní na palubu rybářských lodí. Tato metoda se nazývá „purse seine“ a sama o sobě nepatří mezi destruktivní rybářské metody. To však neplatí při lovu tuňáků. Dlouhou dobu se pro nalezení hejn tuňáků používali právě delfíni, kteří zatím ne ze zcela jasných důvodů doprovází (ne ve všech lovištích) jejich hejna a jsou díky pohybu nad hladinou snadno viditelní. V sítích pak končili nejen tuňáci, ale i delfíni, kteří však nebyli chtěným úlovkem a mrtví či polomrtví končili zpátky v moři.

Díky tlaku environmentálních organizací a spotřebitelů se podařilo prosadit omezení lovu pomocí sledování delfínů a výrobci začali používat certifikaci různých organizací, která označuje, že při lovu nebyla použita tato metoda (dolphin safe) nebo nebyli usmrceni žádní delfíni (dolphin friendly).

Bláhoví byli však všichni ti, kteří si mysleli, že by „tuňákový“ průmysl – což je velmi lukrativní byznys – sám od sebe začal využívat šetrnější metody. Naopak, dnes je hlavním způsobem, jak obklíčit hejna tuňáků, jejich přilákání pomocí plovoucích zařízení, které se označují zkratkou „FAD“ (Fish Aggregation Devices).

Jedním z nejdivnějších projevů chování živočichů žijících ve volném oceánu je jejich záliba shromažďovat se okolo pevných plovoucích předmětů. Umístit tedy v moři takový předmět, který může být monitorovaný satelitem, je i nejúčinnější způsob, jak přilákat tuňáky. S nimi se však okolo shromáždí i řada dalších druhů, včetně žraloků nebo rejnoků.  Navíc, zatímco delfíni doprovází velké dospělé tuňáky, kolem FAD se shromažďují tuňáci všech velikostí.

Pro vylovení se opět použije měšcová síť, s tím rozdílem, že nechtěným úlovkem, který končí mrtvý či zmrzačený zpět v moři, jsou v tomto případě i žraloci, želvy, rejnoci a uloveno je také mnoho malých tuňáků, kteří se ještě nestačili ani rozmnožit. Vše je však „dolphin friendly“ nebo alespoň „dolphin safe“.  Navíc, označení, že konzerva je přátelská k delfínům, nevypovídá nic o tom, zdali v ní není tuňák z naprosto zdecimované populace, kde by i sebešetrnější rybolovná metoda znamenala značné ohrožení.

Přežití tuňáka není jen otázkou zákazu FAD, který Greenpeace spolu se šetrnými metodami lovu jako je lov s udicí „hook and line“ prosazuje. Koncem ledna například firma Bolton Alimentari, výrobce konzerv Rio Mare, slíbila, že do konce roku 2017 bude využívat jen udice a vzdají se FAD. Některé druhy, například tuňák obecný, se musí okamžitě přestat lovit. U zbytku je žádoucí omezit lov zhruba o 50%, a to takovým způsobem, aby omezení neohrozilo ekonomiku chudších států – například pacifických - která je z velké části na jejich lovu závislá.

Omezit se tak musí především obrovské rybářské flotily vyspělých zemí, které loví tuňáky daleko od své domoviny, ve vodách rozvojových zemí. Pro ochranu všech mořských živočichů je nezbytné vytvořit síť mořských rezervací, která podobně jako národní parky a rezervace na souši budou místem, kde se mořský život bude moci zmátořit z agonie, ve které se díky člověku ocitl.